Den 15 (3.5.2016), San Francisco - Cable Car, Pier 39

Není pěkné zneužívat něčí pohostinnosti a ne že bychom právě toto neučinili. Šest hodin spánku na parkovišti pod Golden Gate Bridge by nám vážně nestačilo, takže jsme si svévolně protáhli povolení na rovnou osmičku. I tak to znamenalo vstávat před šestou ranní tj. brzy! Po opuštění zevnitř oroseného vozu jsme si pak dlouho mnuli oči. Padesát metrů před námi se šikovaly houfy silničářů. WTF? Shromáždilo se tu odhadem 50-100 lidí na silničních kolech, kteří se vzápětí vydali před most nořící se do ranní mlhy. Co tady nacvičují? Respekt! V tu chvíli se plně probouzíme a uvědomujeme si, že by nebylo dobré příliš provokovat svojí další přítomností, takže návštěva veřejných toalet a přesun vozu na parkoviště o kilometr dál, kde jsme v klidu posnídali.


Po jídle nás čekal už jen jeden motoristický kilometr. Kupodivu nebylo nic proti ničemu zanechat auto zaparkované na Yach Road zcela zdarma. Ideální místo, hned vedle záchodků :-) A vzhůru na výpravu, den se zdál být nabitý k prasknutí...

Palace of Fine Arts, celou dobu mi toto místo připadalo povědomé a bodejť by ne, koukněte na Skálu! Úžasná kulisa, oáza klidu avšak s velice pohnutou historií. Ale není čas ztrácet čas, zpátky na pobřeží. Pohled vlevo blaží Golden Gate a vpravo Skála, rozuměj, Alcatraz. Vtipné, nevím kam koukat dřív, a tak pokukuji po cyklostezce, která je přeplněná a že je na co koukat. Běžci a cyklisté. Pokud se ptáte: "A co jako?" ...no asi nic, jen mě zaujalo, jak se vyvíjelo osazenstvo s tím, jak běžel čas. Ráno jsme potkávali skutečné sportovce, sem tam mi ukápla slina nad silničkami za řádově stovky tisíc Českých korun, očividně místní šlechta. S postupem rafiček po ciferníku ubývalo sportovního luxusu a pozemní komunikaci začali plnit pracovníci, rozuměj ti, co dojíždí denně do práce, o čemž svědčilo nejen jejich oblečení, ale především ultra-plečky, které sedlali :-)


Dost však povídaček, je čas na cvičení, jak jen mám rád volně ložená cvičiště v amerických parcích. No ano, vypadal jsem poněkud nepatřičně a nepříčetně vedle sportovců ve sportovních úborech. Ale to mě nemohlo odradit od pomazlení se s hrazdou :-) Ale kdo dlouho cvičí, cvičí již opodál a hlavně proti nám, tedy proti holkám a to já zas ne. Konec volovin, zážitky nečekají.

Konečně, Aqutic park a San Francisco Cable Car Turnaround. Další výjimečnost, jedna z mála atrakcí, kterou jsme si dopřáli, po $7 si kupujeme jízdenky a frčíme do centra. Zážitek! Doporučení hodný zážitek. Trochu vám to můžeme připomenout historické záběry prvorepublikových tramvají, do kterých lidi naskakují a z nichž vyskakují za jízdy. Vítr ve vlasech a fotografie plné úsměvů jen potvrzují má slova. Ale i kdybychom pominuli ty pocity, stále tu zbude technická stránka věci, vždyť jde o systém vybudovaný na konci 19. století a ono to stále jezdí! No a i kdybyste nefandili technice, tak se aspoň můžete pokochat výhledy z kopců na město. Zkrátka luxus!


V centru končí podívaná a pokračuje dřina našich svalů. Skrze ohromnou a působivou čínskou čtvrť se vracíme na pobřeží, v merku máme slavný Pier 39. Za mě osobně zklamání dne a jedno jest, zda se budu ošívat na lachtaními jatkami nebo nad molem plném odporných obchodů a restaurací, zkrátka nic pro mě. A tak hlásím návrat zpět rybářskou čtvrtí :-)


Po více než pěti hodinách výletování, náš pěší účet povyrostl o 15km (no ano, nemálo nám pomohl Cable Car) a přiblížil se čas, kdy bylo záhodno začít přemýšlet o cestě na letiště. Zvláště když jsme se rozhodli vzít to vyhlídkově, průjezd skrze Lombard Street, děsivě prudké skopečky a nekonečné kolony po pobřeží jsme si vážně odpustit nemohli :-) K tomu všemu nás čekalo doplnění paliva a uklizení auta, která nám dva týdny nahrazovalo domov. Garsonka 4m^2, kde spíte, jíte a odpočíváte... 14 dni bez vysavače? LOL. Jenže najděte si v SF levnou benzínku u letiště a ještě s vysavačem a ruční myčkou ;-) Ale odvážným a bláznům štěstí přeje, takže auto vypadá jako nové, jak zvenčí, tak zevnitř, poškození nepatrná...


Po třetí hodině odpoledne vracíme s napětím auto. No co, přemýšlím, na čem nás zase budou chtít odrbat... Navíc mám několik action pointů, musím dle instrukcí internetového přeprodejce učinit za dost speciálním procesům, tak abych měl aspoň hypotetický nárok na vrácení nedobrovolného přeplatku :-) Nééé, povedlo se snad vše, skoro se mi nechce věřit. Ukolébán dílčím úspěchem vstupujeme na palubu letištního vlaku, který objíždí jednotlivé terminály. Reálný začátek konce naší cesty.

Komentáře

Okomentovat