Ne netypické ráno nás potkalo i v hotelu Plaza, proste americká klasika v podobě ucpané toalety a rychlé objednávky dalšího ubytování, dokud jsme na jakštakš použitelné Wi-Fi. Obligátní snídaně bez které by to nešlo, tady bohužel vlastní, ne jako v Mariottu, kde se podává jen tak mimochodem zdarma. Checkout neprobíhal úplně tak podle mých představ, dostal jsem poněkud divné vyúčtování plateb - nesmyslné a tím nepochopitelné. A aby náhodou nebylo mých návratů na recepci málo, chtěl jsem vědět, jakže se dostaneme z těch garáží, když vrátíme magnetické karty, které sloužily k otevírání pokojů... No jak asi? Karty si necháte, že... Tak jo, adieu, ještě pozdravit kasino plné důchodců a rychle pryč. Tento velký, starý, nepříliš udržovaný a také celkem laciný hotel mi k srdci příliš nepřirostl. Vzhůru na prohlídku Las Vegas!
Jestliže noční downtown působil díky světlům jako "pravé Las Vegas", tak denní světlo odhalilo tu druhou a snad i pravou tvář města. Důchodců plná kasina jsme již zmínil (a ne nešlo o výjimku v našem hotelu) a tak zbývá vynést na světlo pouštní report o bezdomovcích a vůbec divných existencích všude okolo. Slavná Freemont Street se ve dne podobá spíše hlavnímu nádraží v Brně než něčemu s nálepkou "MUST SEE" v Las Vegas.
Raději zaplujeme do Walmartu, abychom získali suroviny na další samooběd, který nám dodá síly na další putování.
V plánu totiž nebylo nic menšího než slavný Strip a vzali jsme to poctivě od Hooters, to bylo ještě snesitelně, oblačno. Konečně se k našim očím dostávají informace, jakže vypadá město, které v noci září neony a láká k nejednomu hříchu. Přeci jenom mnohé ztratilo nemálo na své působivosti, ale i tak občas koukáte s otevřenou pusou a je jedno zda jde o pohled na Luxor, New York, Řím, Benátky nebo Paříž... Postupem času zmizel náš kryt, kterému se normálně říká zatažená obloha a slunce se na nás podívalo v detailu, luxusní výheň, klidně bych si dovedl představit i nižší intenzitu. Stejně tak bych se obešel bez tisícovek lidi všude okolo, častokráte se po chodnících nedalo ani protáhnout. Na stranu druhou musím pochválit všudepřítomná pítka - žízní v LV nezemřete. Taktéž nezemřete (tedy minimálně s největší pravděpodobností) na prasknutí močáku, na každém druhém kroku zakopnete o kasino a tím pádem máte k dispozici i toalety, velice čisté a pěkné toalety. Paráda. Jenže jak vylezete na světlo boží, je to zpět, všudepřítomní divňáci, tlusťoši prodávající "atrakce", bezdomovci, důchodci mířící do a z kasin a další těžko popsatelná individua. Stejně tak si nelze nevšimnou nápadně časté demonstrace bohatství, nejslyšitelněji a nejviditelněji v podobě drahých luxusních a sportovních vozů na hlavní třídě.
No dost bylo tohoto blázince, naskakujeme do auta s mezipřistáním v Best Buyi (zvídavá prodavačka nás při nákupu tužkových baterií překvapila Češtinou a českými předky), zadáváme do navigace další význačný bod našeho putování - Údolí smrti.
Amargosa Valley Rest Area, tak zní název odpočívadla, kde strávíme další noc. Od Death Valley Junction nás dělilo ještě dobrých 40km a jedna noc. Bohužel přemíra světla na parkovišti s nočním deštěm způsobili, že jsem už okolo druhé ranní otevíral oči a chtěl se vydat na cestu...
Zajímavé odkazy:
Zdolaná vzdálenost:
Jestliže noční downtown působil díky světlům jako "pravé Las Vegas", tak denní světlo odhalilo tu druhou a snad i pravou tvář města. Důchodců plná kasina jsme již zmínil (a ne nešlo o výjimku v našem hotelu) a tak zbývá vynést na světlo pouštní report o bezdomovcích a vůbec divných existencích všude okolo. Slavná Freemont Street se ve dne podobá spíše hlavnímu nádraží v Brně než něčemu s nálepkou "MUST SEE" v Las Vegas.
Raději zaplujeme do Walmartu, abychom získali suroviny na další samooběd, který nám dodá síly na další putování.
V plánu totiž nebylo nic menšího než slavný Strip a vzali jsme to poctivě od Hooters, to bylo ještě snesitelně, oblačno. Konečně se k našim očím dostávají informace, jakže vypadá město, které v noci září neony a láká k nejednomu hříchu. Přeci jenom mnohé ztratilo nemálo na své působivosti, ale i tak občas koukáte s otevřenou pusou a je jedno zda jde o pohled na Luxor, New York, Řím, Benátky nebo Paříž... Postupem času zmizel náš kryt, kterému se normálně říká zatažená obloha a slunce se na nás podívalo v detailu, luxusní výheň, klidně bych si dovedl představit i nižší intenzitu. Stejně tak bych se obešel bez tisícovek lidi všude okolo, častokráte se po chodnících nedalo ani protáhnout. Na stranu druhou musím pochválit všudepřítomná pítka - žízní v LV nezemřete. Taktéž nezemřete (tedy minimálně s největší pravděpodobností) na prasknutí močáku, na každém druhém kroku zakopnete o kasino a tím pádem máte k dispozici i toalety, velice čisté a pěkné toalety. Paráda. Jenže jak vylezete na světlo boží, je to zpět, všudepřítomní divňáci, tlusťoši prodávající "atrakce", bezdomovci, důchodci mířící do a z kasin a další těžko popsatelná individua. Stejně tak si nelze nevšimnou nápadně časté demonstrace bohatství, nejslyšitelněji a nejviditelněji v podobě drahých luxusních a sportovních vozů na hlavní třídě.
No dost bylo tohoto blázince, naskakujeme do auta s mezipřistáním v Best Buyi (zvídavá prodavačka nás při nákupu tužkových baterií překvapila Češtinou a českými předky), zadáváme do navigace další význačný bod našeho putování - Údolí smrti.
Amargosa Valley Rest Area, tak zní název odpočívadla, kde strávíme další noc. Od Death Valley Junction nás dělilo ještě dobrých 40km a jedna noc. Bohužel přemíra světla na parkovišti s nočním deštěm způsobili, že jsem už okolo druhé ranní otevíral oči a chtěl se vydat na cestu...
Zajímavé odkazy:
- https://en.wikipedia.org/wiki/Fremont_Street
- https://en.wikipedia.org/wiki/Walmart
- https://en.wikipedia.org/wiki/Las_Vegas_Strip
- https://en.wikipedia.org/wiki/Hooters
- https://en.wikipedia.org/wiki/Best_Buy
- http://www.nevadarestareas.com/us95-nv-amargosa-valley-rest-area.html
- https://en.wikipedia.org/wiki/Death_Valley_Junction,_California
Místo spánku:
Zdolaná vzdálenost:
- celkem, 10,8km
- Las Vegas, Downtown, 1,8km
- Las Vegas, Strip, 9,0km
Komentáře
Okomentovat