Další noc v řadě strávená v autě, pro tentokrát na dálničním odpočívadle White Water. Dálniční odpočívadla si s sebou nesou, jak jinak také, kladné i záporné charakterové vady :-) Za skvělé můžeme označit rádiový klid (resp. nepravděpodobnost policejních kontrol), dostupnost pitné vody a hygienického zázemí v podobě toalet. Za mnohem méně povedené považuji blízkost dálnic (snad až přílišnou) a z ní vyplývající smog (sluchový, vizuální i čichový). Ale to lepší přirozeně převažuje... A tak možná nepřekvapí téměř šestihodinový spánkový interval, kterého se mi podařilo dosáhnout. Ze spacáku jsem se vypíďalkoval těsně před šestou natěšený na nový den. Obligátní snídaně a hygienu snad ani netřeba vzpomínat. Ve tři čtvrtě na osm vyrážíme vstříc novým pouštním dobrodružstvím.
Cílem dne byl jednoznačně Joshua Tree, ale přišlo nám nefér nezastavit se v kulturně proslulém Palm Springs. Jde o milou zelenou oázu uprostřed pouště, široké bulváry lemované zeleným trávním porostem rosícím se v mlhovině vytvářené závlahovým systémem. Z tohoto životadárného podhoubí raší mohutné palmy dotvářející malebný, architektonicky ne nezajímavý, ráz nemálo čtvrtí. Jen tak pro (ne)zajímavost jsme si ve městě vybrali nejvíc nejbulvárnější cíl, dům, ve které Elis Pressley strávil své líbánky. A co si budeme povídat, krom skutečnosti samotné a pamětní desky se ničím neliší od svých blízkých i vzdálenějších sousedů.
Není čas ztrácet čas, jedeme dál, poušť, písek, větrné elektrárny, písek, poušť, benzinka, poušť... Sem tam se zastavíme odpočinout si na, postupem času vymodlených, čerpacích stanícíh.
A pak konečně Joshua Tree. Do dalšího národního parku vstupujeme SV branou, skrze město Yocca Valley, podivnou rozpláclou pouštní turistickou osadu s neskutečně levným benzínem ($2,49/gal). Na informacích jsme si nechali poradit několik málo treků, místo zdlouhavého vysvětlování se nám dostalo mapy se zakroužkovanými oblastmi, které si nenechat uniknout (aspoň dle soudu rangerů).
První pán na holení, Hidden Valley Trail. V našem podání tří kilometrová procházka, která mě dostala. Jestli-že jsem na začátku neměl pražádná očekávání, co také čekat od pouště, pár kamenů a ne až zas tak zajímavé Juky krátkolisté, kterou mormonští kolonizátoři Kalifornie pojmenovali podle starozákonního židovského proroka Jozua (vztažené ruce k nebesům jim připomněly tak typickou pózu tohoto stromu). Jenže skutečnost byla zcela opačná, pod polojasnou oblohou slunce rozpalovalo písek, drobné cestičky lemovaly krásně kvetoucí kaktusy, mezi další drobnou květenou a o poznání vyššími trsy "travin" se proháněly ještěrky. Nad nimi se tu a tam zjevil nevelký stín mé poskakující maličkosti. Nádhera! Nakonec se nám podařilo ztratit se mezi skalisky a balvany a bylo celkem dobrodružné hledat cestu zpět :-)
Přes silnici se nacházela další zastávka, Barker Dam Loop. To co jsem napovídal o Hidden Valley Trailu platí bezezbytku i o dvoukilometrovém okruhu okolo přehrady, jen nádavkem dostanete jako bonus více skalisek a vodní nádrž v poušti, luxus.
Třetí zastávku jsme dedikovali vyhlídce Keys View, kde na vás čekal výhled na pouště a pohoří tohoto národního parku. Jako pěkný, ale pokud jej minete, tak asi o nic zásadního nepřijdete.
Škodou by však bylo nevylézt na Ryan Mountain do výšky 1663m a ne, nemá to nic do činění s tím, že mi cifry připomínají výšku Sněžky, 1603m :-) Chcete-li si dát trochu do těla, nevadí-li vám spalující slunce a oceníte-li výhledy na Pinto Basin, Lost Horse Valley, Queen Valley a Pleasant Valley, tak na nic nečekejte. Přídavkem zde můžete prozkoumat hojně se vyskytující lišejníky, kterých jsem si ani za mák nevšiml. A pozor, občas to klouže...
Poslední položkou, která se nám vlezla do časového nákupního košíku byla lebka u silnice, Skull Rock, které byste si nejspíše všimli i bezděčně při průjezdu okolo.
Spánek v Las Vegas, či aspoň touha po něm, byla tím, co nás hnalo pryč z pouští do města hříchů. Bohužel čtyři sta silničních kilometrů nám neumožňovalo zdržet se déle, byť bych to uvítal. Pouští nepouští, jak vystřižené z amerického filmu, neskutečně rozsáhlá otevřená až nekonečná krajina, kterou se vine, pardon, kterou je střižena stejně nekonečná silnice. Taktéž nákladní vlaky s počátkem i koncem v nedohlednu se táhnou skrze obzor jak mýtičtí hadi. Přestože nekoukáte na žádnou ohromující zajímavost, jste ohromeni velikostí, poměry, které se zcela vymykají běžné evropské zkušenosti, kterou si snad nosíme zakódovanou v DNA. Bonusem se neplánovaně ocitáme na historické Route 66 (de facto již neexistující, aspoň administrativně). Kromě duchu dálek vonícího z každé odpařené molekuly asfaltu, nic co by mě bralo, prostě rozbitá zalepovaná silnice... Aby mě to bralo, musel bych sedět na silničním stroji a na žlutých cedulích bych nesměl koukat na 60mph, ale spíš 160mph (asi tak 260km/h)... Asi jsem houby romantik, ale smažit se v autě nebo na mašině v pouštích na nekonečně dlouhých a ROVNÝCH silnicích? Sorry bez jako! Za mě volovina, ještě že jsem nejspíš neřídil já, jinak bych trpěl, tehdy i teď při psaní :-)
Mnohem zajímavější byly zmiňované vlaky, na které jsme pořádali hony, vcelku divočina (bohužel v mezích zákona, o problémy si můžeme koledovat kdekoliv jinde). Ještě divočejší se mi jevili ďáblové. Co to melu? Dust devils na každém kroku nebo rovnou stopě, co také čekat ve vyprahlé poušti, zkrátka na křídle bych tu nechtěl létat, tedy za předpokladu, že bych nezamýšlel nakrmit kojoty, sám sebou... Tetelící se vzduch však postupem času zadupaly hrozivé bouřkové mraky.
Las Vegas, konečně konečná. Směsice různých pocitů a názorů. Za mě noční Vegas rozhodně ano, je tu živo, silnice stále plné a všude vůkol neony. Jako takový malý škarohlíd bych dokonce řekl, že když vidět a zažít Vegas, tak jedině večer, jinak hodně rychle vystřízlivíte a třeba už tak nadšení nebudete. Ale my jeli přímo na hotel a co nejrychleji spát...
Zajímavé odkazy:
Zdolaná vzdálenost:
Cílem dne byl jednoznačně Joshua Tree, ale přišlo nám nefér nezastavit se v kulturně proslulém Palm Springs. Jde o milou zelenou oázu uprostřed pouště, široké bulváry lemované zeleným trávním porostem rosícím se v mlhovině vytvářené závlahovým systémem. Z tohoto životadárného podhoubí raší mohutné palmy dotvářející malebný, architektonicky ne nezajímavý, ráz nemálo čtvrtí. Jen tak pro (ne)zajímavost jsme si ve městě vybrali nejvíc nejbulvárnější cíl, dům, ve které Elis Pressley strávil své líbánky. A co si budeme povídat, krom skutečnosti samotné a pamětní desky se ničím neliší od svých blízkých i vzdálenějších sousedů.
Není čas ztrácet čas, jedeme dál, poušť, písek, větrné elektrárny, písek, poušť, benzinka, poušť... Sem tam se zastavíme odpočinout si na, postupem času vymodlených, čerpacích stanícíh.
A pak konečně Joshua Tree. Do dalšího národního parku vstupujeme SV branou, skrze město Yocca Valley, podivnou rozpláclou pouštní turistickou osadu s neskutečně levným benzínem ($2,49/gal). Na informacích jsme si nechali poradit několik málo treků, místo zdlouhavého vysvětlování se nám dostalo mapy se zakroužkovanými oblastmi, které si nenechat uniknout (aspoň dle soudu rangerů).
První pán na holení, Hidden Valley Trail. V našem podání tří kilometrová procházka, která mě dostala. Jestli-že jsem na začátku neměl pražádná očekávání, co také čekat od pouště, pár kamenů a ne až zas tak zajímavé Juky krátkolisté, kterou mormonští kolonizátoři Kalifornie pojmenovali podle starozákonního židovského proroka Jozua (vztažené ruce k nebesům jim připomněly tak typickou pózu tohoto stromu). Jenže skutečnost byla zcela opačná, pod polojasnou oblohou slunce rozpalovalo písek, drobné cestičky lemovaly krásně kvetoucí kaktusy, mezi další drobnou květenou a o poznání vyššími trsy "travin" se proháněly ještěrky. Nad nimi se tu a tam zjevil nevelký stín mé poskakující maličkosti. Nádhera! Nakonec se nám podařilo ztratit se mezi skalisky a balvany a bylo celkem dobrodružné hledat cestu zpět :-)
Přes silnici se nacházela další zastávka, Barker Dam Loop. To co jsem napovídal o Hidden Valley Trailu platí bezezbytku i o dvoukilometrovém okruhu okolo přehrady, jen nádavkem dostanete jako bonus více skalisek a vodní nádrž v poušti, luxus.
Třetí zastávku jsme dedikovali vyhlídce Keys View, kde na vás čekal výhled na pouště a pohoří tohoto národního parku. Jako pěkný, ale pokud jej minete, tak asi o nic zásadního nepřijdete.
Škodou by však bylo nevylézt na Ryan Mountain do výšky 1663m a ne, nemá to nic do činění s tím, že mi cifry připomínají výšku Sněžky, 1603m :-) Chcete-li si dát trochu do těla, nevadí-li vám spalující slunce a oceníte-li výhledy na Pinto Basin, Lost Horse Valley, Queen Valley a Pleasant Valley, tak na nic nečekejte. Přídavkem zde můžete prozkoumat hojně se vyskytující lišejníky, kterých jsem si ani za mák nevšiml. A pozor, občas to klouže...
Poslední položkou, která se nám vlezla do časového nákupního košíku byla lebka u silnice, Skull Rock, které byste si nejspíše všimli i bezděčně při průjezdu okolo.
Spánek v Las Vegas, či aspoň touha po něm, byla tím, co nás hnalo pryč z pouští do města hříchů. Bohužel čtyři sta silničních kilometrů nám neumožňovalo zdržet se déle, byť bych to uvítal. Pouští nepouští, jak vystřižené z amerického filmu, neskutečně rozsáhlá otevřená až nekonečná krajina, kterou se vine, pardon, kterou je střižena stejně nekonečná silnice. Taktéž nákladní vlaky s počátkem i koncem v nedohlednu se táhnou skrze obzor jak mýtičtí hadi. Přestože nekoukáte na žádnou ohromující zajímavost, jste ohromeni velikostí, poměry, které se zcela vymykají běžné evropské zkušenosti, kterou si snad nosíme zakódovanou v DNA. Bonusem se neplánovaně ocitáme na historické Route 66 (de facto již neexistující, aspoň administrativně). Kromě duchu dálek vonícího z každé odpařené molekuly asfaltu, nic co by mě bralo, prostě rozbitá zalepovaná silnice... Aby mě to bralo, musel bych sedět na silničním stroji a na žlutých cedulích bych nesměl koukat na 60mph, ale spíš 160mph (asi tak 260km/h)... Asi jsem houby romantik, ale smažit se v autě nebo na mašině v pouštích na nekonečně dlouhých a ROVNÝCH silnicích? Sorry bez jako! Za mě volovina, ještě že jsem nejspíš neřídil já, jinak bych trpěl, tehdy i teď při psaní :-)
Mnohem zajímavější byly zmiňované vlaky, na které jsme pořádali hony, vcelku divočina (bohužel v mezích zákona, o problémy si můžeme koledovat kdekoliv jinde). Ještě divočejší se mi jevili ďáblové. Co to melu? Dust devils na každém kroku nebo rovnou stopě, co také čekat ve vyprahlé poušti, zkrátka na křídle bych tu nechtěl létat, tedy za předpokladu, že bych nezamýšlel nakrmit kojoty, sám sebou... Tetelící se vzduch však postupem času zadupaly hrozivé bouřkové mraky.
Las Vegas, konečně konečná. Směsice různých pocitů a názorů. Za mě noční Vegas rozhodně ano, je tu živo, silnice stále plné a všude vůkol neony. Jako takový malý škarohlíd bych dokonce řekl, že když vidět a zažít Vegas, tak jedině večer, jinak hodně rychle vystřízlivíte a třeba už tak nadšení nebudete. Ale my jeli přímo na hotel a co nejrychleji spát...
Zajímavé odkazy:
- https://www.nps.gov/jotr/index.htm
- https://en.wikipedia.org/wiki/Palm_Springs,_California
- https://en.wikipedia.org/wiki/Elvis_Presley
- http://www.elvishoneymoon.com/
- https://en.wikipedia.org/wiki/Yucca_Valley,_California
- https://en.wikipedia.org/wiki/The_Joshua_Tree
- https://en.wikipedia.org/wiki/Hidden_Valley_(Joshua_Tree_National_Park)
- https://modernhiker.com/hike/hiking-barker-dam-loop
- https://en.wikipedia.org/wiki/Barker_Dam_(California)
- https://www.nps.gov/jotr/planyourvisit/keysview.htm
- https://en.wikipedia.org/wiki/Ryan_Mountain
- https://www.nps.gov/jotr/planyourvisit/skullrock.htm
- https://en.wikipedia.org/wiki/Las_Vegas
- https://en.wikipedia.org/wiki/U.S._Route_66
- https://en.wikipedia.org/wiki/Dust_devil
Místo spánku:
Zdolaná vzdálenost:
- celkem, 10,3km
- Hidden Valley Trail, 3,0km
- Baker Dam Loop Trail, 2,3km
- Keys View, 0,2km
- Ryan Mountain Trail, 4,8km
Komentáře
Okomentovat