Příchod rána oslavuji snídaní. Přeci jenom vyměnit spánek v letadle popř. autě za luxus skutečné postele (rozuměj standard hotelové sítě Marriott) si o to doslova říká. Vezmeme-li v potaz skutečnost, že nesmírně bohatou snídani nabízejí jako bonus zdarma, asi vás nepřekvapí moje opakovaná návštěva jídelny (single o šesti, další pak později s holkami). Než budu chválit, zmíním se i o jednom takovém nešvaru, který se nám tu rozmohl, není jím nic jiného než bohatost kalorická, zkrátka nic, nad čím by zaplesalo srdce dietologa. Na stranu druhou, pominuli ekonomický přínos pro cestovatele, nemohu se nezmínit o standardizaci, kterou minimálně tady oceňuji. Je totiž jedno, zda sedíte v Richmondu, New Yorku, Padově, či Kingsburgu, rámcově zde najdete totéž, v obdobné kvalitě, takže jdete na jistotu a nemusí vás trápit otázka, zda po náročném dni na cestách budete hledat v okolí restauraci či potraviny... Vlastně i díky tomu jsem se těšil na každou další noc v Marriottu :-)
Z hotelu se nám podařilo vykodrcat až hodinu před polednem a po doplnění nádrže jsme nabrali západní směr, vzhůru na pobřeží Pacifiku. Cesta nebyla nezajímavá, zpočátku nás trochu trápila zima v kombinaci se spalujícím sluncem, s mírným opovržením jsem co chvíli zavíral okénka, kterými vstupoval hnojový odér. V této části země totiž místní zasvětili život zemědělství, což vysvětluje mnohé - slámu čouhající z bot, celkovou chudost, staré stroje a auta, lány obilí a vesměs nepříliš obdivuhodnou kulturní krajinu.
To se začalo měnit až v horách kousek od oceánu. Pro změnu se nám však pokazilo počasí a nejvíce to pocítila Janička za volantem, vydatné dešťové přeháňky se silným nárazovým větrem ji stěžovali už tak nelehkou cestu horami.
Naštěstí (někdy spíše želbohu) nic netrvá věčně. A tak než jsme dojeli na pobřeží, nebylo po deštivém počasí ani památky, kecám, památek bylo dost, ale aspoň nepršelo. Více než Pacific Coast Highway AKA California 1 AKA California State Route 1 AKA ... jsem chtěl zažít samotný Pacifik, takže jsem umluvil holky, abychom se vydali nejprve na pobřeží oceánu. Volba padla na nejbližší obci - Cambria. Zde se nám po málem srážce se srnkou pasoucí se na louce uprostřed sídliště podařilo nalézt parkování zdarma a volný vstup na pláž, což není samo sebou. Kdybyste snad hledali stejné místo, prozradím vám, že se máte vydat na parkoviště se souřadnicemi 35°32'49.7"N 121°05'50.3"W, popř. zadat adresu 2689(2701) Sherwood Drive, Cambria, CA 93428. První smočení chodidel v chladném Tichém oceánu, krása...
O pár mil jižněji přichází chvíle na oběd, zastavujeme ve městě Morro Bay, konkrétně před památníkem Anchor Memorial Park. Sotva se naše krmě objevila na stolečku a my se usadili na lavičkách, přichvátala slušná sprška. Všechno zpět do auta, konec konců sycení žaludku není špatné ani uvnitř vozu, že? Jakmile se dohodovalo, převládla společná iluze, že nutně musíme vidět Morro Rock, lávový špunt uzavírající kdysi mohutný (dnes nepatrný) sopečný kráter. Pro fotografy vděčný uzávěr poloostrova je zároveň rezervací aneb na skálu není vhodné lézt, takže tohle jsme si škrkli z TO DO listu :-) Sídlí zde různá společenstva ptáků, nelze nezakopnout o kachny, kraby, tuleně, paraglidisty a surfaře. Silný vítr byl jak stvořený po poslední jmenované a my si mohli užívat pozorování jejich pokusů ve vlnách a tiše závidět. Ne vodu vážně nemusím, měl jsem na mysli spíše ty poletuchy nad kopci za městem...
Další a svým způsobem nejzajímavější zastávkou na pobřeží Pacifiku se stalo město Oceano a písečné duny - Oceano Dunes State Vehicular Recreation Area. Již název vám může napovědět, že ta pláž a písečné duny nebudou zcela obyčejné. No ano, jsou švihnuté... Auto jsme odhodili na parkovišti restaurace Fin's a pěšky se vydali užít si hromad písku a vody. Ale co to, za chvíli narážíme na zákazové cedule, které pod pohrůžkou omezují naše další putování, poněvadž bychom mohli poničit místní (asi unikátní) floru. A proč že o tom mluvím s takovým despektem? Protože v těsné blízkosti našich maličkosti se prohání všemožné teréňáky, čtyřkolky, karavany a jiná benzínová pakáž. Neuvěřitelné, desítky různých vehiklů řádí na pobřeží, kde plápolají obří táboráky a vůbec, tak trochu Mad Max, občas někdo někoho tahá ze záhrabu, občas se někdo zahrabává a stále burácí obří motory.
Přítrž šílenostem činí až přicházející večer a s ním spojený odjezd do nastávajícího tábořiště - Gaviota Southbound Rest Area. Docela vtipné místo nacházející asi kilometr za průsmykem Gaviota a ve stejné nadmořské výšce jako průsmyk sám, úchvatných 50mnm. :-) Dálniční odpočívadlo nám klasicky dopřálo odpovídající zázemí... V 21:30 se posádka našeho auta ukládá ke spánku na oficiálním místě, kde by nám nemělo hrozit žádné "nebezpečí". Jak jsem se jen mýlil... Výstražné cedule upozorňující na hady, hurónský křik krocanů, světla a motory přijíždějících automobilů a zima. To vše mě rušilo od usnutí a o drahnou chvíli později od klidného spánku. Jak to skončilo? Vyměkl... Vložka do spacáku, ponožky, šátky na krk a hlavu.
Zajímavé odkazy:
Zdolaná vzdálenost:
Z hotelu se nám podařilo vykodrcat až hodinu před polednem a po doplnění nádrže jsme nabrali západní směr, vzhůru na pobřeží Pacifiku. Cesta nebyla nezajímavá, zpočátku nás trochu trápila zima v kombinaci se spalujícím sluncem, s mírným opovržením jsem co chvíli zavíral okénka, kterými vstupoval hnojový odér. V této části země totiž místní zasvětili život zemědělství, což vysvětluje mnohé - slámu čouhající z bot, celkovou chudost, staré stroje a auta, lány obilí a vesměs nepříliš obdivuhodnou kulturní krajinu.
To se začalo měnit až v horách kousek od oceánu. Pro změnu se nám však pokazilo počasí a nejvíce to pocítila Janička za volantem, vydatné dešťové přeháňky se silným nárazovým větrem ji stěžovali už tak nelehkou cestu horami.
Naštěstí (někdy spíše želbohu) nic netrvá věčně. A tak než jsme dojeli na pobřeží, nebylo po deštivém počasí ani památky, kecám, památek bylo dost, ale aspoň nepršelo. Více než Pacific Coast Highway AKA California 1 AKA California State Route 1 AKA ... jsem chtěl zažít samotný Pacifik, takže jsem umluvil holky, abychom se vydali nejprve na pobřeží oceánu. Volba padla na nejbližší obci - Cambria. Zde se nám po málem srážce se srnkou pasoucí se na louce uprostřed sídliště podařilo nalézt parkování zdarma a volný vstup na pláž, což není samo sebou. Kdybyste snad hledali stejné místo, prozradím vám, že se máte vydat na parkoviště se souřadnicemi 35°32'49.7"N 121°05'50.3"W, popř. zadat adresu 2689(2701) Sherwood Drive, Cambria, CA 93428. První smočení chodidel v chladném Tichém oceánu, krása...
O pár mil jižněji přichází chvíle na oběd, zastavujeme ve městě Morro Bay, konkrétně před památníkem Anchor Memorial Park. Sotva se naše krmě objevila na stolečku a my se usadili na lavičkách, přichvátala slušná sprška. Všechno zpět do auta, konec konců sycení žaludku není špatné ani uvnitř vozu, že? Jakmile se dohodovalo, převládla společná iluze, že nutně musíme vidět Morro Rock, lávový špunt uzavírající kdysi mohutný (dnes nepatrný) sopečný kráter. Pro fotografy vděčný uzávěr poloostrova je zároveň rezervací aneb na skálu není vhodné lézt, takže tohle jsme si škrkli z TO DO listu :-) Sídlí zde různá společenstva ptáků, nelze nezakopnout o kachny, kraby, tuleně, paraglidisty a surfaře. Silný vítr byl jak stvořený po poslední jmenované a my si mohli užívat pozorování jejich pokusů ve vlnách a tiše závidět. Ne vodu vážně nemusím, měl jsem na mysli spíše ty poletuchy nad kopci za městem...
Další a svým způsobem nejzajímavější zastávkou na pobřeží Pacifiku se stalo město Oceano a písečné duny - Oceano Dunes State Vehicular Recreation Area. Již název vám může napovědět, že ta pláž a písečné duny nebudou zcela obyčejné. No ano, jsou švihnuté... Auto jsme odhodili na parkovišti restaurace Fin's a pěšky se vydali užít si hromad písku a vody. Ale co to, za chvíli narážíme na zákazové cedule, které pod pohrůžkou omezují naše další putování, poněvadž bychom mohli poničit místní (asi unikátní) floru. A proč že o tom mluvím s takovým despektem? Protože v těsné blízkosti našich maličkosti se prohání všemožné teréňáky, čtyřkolky, karavany a jiná benzínová pakáž. Neuvěřitelné, desítky různých vehiklů řádí na pobřeží, kde plápolají obří táboráky a vůbec, tak trochu Mad Max, občas někdo někoho tahá ze záhrabu, občas se někdo zahrabává a stále burácí obří motory.
Přítrž šílenostem činí až přicházející večer a s ním spojený odjezd do nastávajícího tábořiště - Gaviota Southbound Rest Area. Docela vtipné místo nacházející asi kilometr za průsmykem Gaviota a ve stejné nadmořské výšce jako průsmyk sám, úchvatných 50mnm. :-) Dálniční odpočívadlo nám klasicky dopřálo odpovídající zázemí... V 21:30 se posádka našeho auta ukládá ke spánku na oficiálním místě, kde by nám nemělo hrozit žádné "nebezpečí". Jak jsem se jen mýlil... Výstražné cedule upozorňující na hady, hurónský křik krocanů, světla a motory přijíždějících automobilů a zima. To vše mě rušilo od usnutí a o drahnou chvíli později od klidného spánku. Jak to skončilo? Vyměkl... Vložka do spacáku, ponožky, šátky na krk a hlavu.
Zajímavé odkazy:
- https://en.wikipedia.org/wiki/California_State_Route_1
- https://en.wikipedia.org/wiki/Cambria,_California
- https://en.wikipedia.org/wiki/Pacific_Ocean
- https://en.wikipedia.org/wiki/Morro_Bay,_California
- http://www.morro-bay.ca.us/371/Anchor-Memorial-Park
- https://en.wikipedia.org/wiki/Morro_Rock
- https://en.wikipedia.org/wiki/Oceano,_California
- http://ohv.parks.ca.gov/?page_id=1207
- http://www.dot.ca.gov/maintenance/gaviota-s.html
Místo spánku:
Zdolaná vzdálenost:
- celkem, 0km
Komentáře
Okomentovat