Až s šestou hodinou ranní se rozezněly zvony, tedy aspoň ty tři, před kterými se rozkládal náš bivak, a možná, že to ani nebyly zvony jako spíše puštěné rádio, které zavelelo k návratu do stavu bdělosti. Bohužel práce kvapná málo platná, a nebo také, hodně kvapu - rychle skapu. Rozvázané tkaničky, respektive, ba právě naopak, zavázané tkaničky se postaraly o to, že jsem při cestě z toalety hodil tlamu jako nikdy. Očko zavázaných ale neupevněných šněrovadel se mi chytlo za hakličku druhé boty a plánovaný rychlý krok skončil placákem na dlažbě pod umyvadlem... Odnesla to potlučená žebra, neskutečně natažené břišáky, krční páteř a další části těla, které již nestály za řeč. Rána jak z děla vyděsila slovinské uklizeče, kteří se mě starostlivě ještě o půl hodiny později ptali zda jsem OK, no a OK jsem rozhodně nebyl. Zvlášť vtipné, s ohledem na skutečnost, že jsem se pojistil jen do Spojených států, ale nikoliv do Velké Británie. Přespání na letišti mi zkrátka nepřišlo hodno zdravotního, úrazového či jiného pojištění. Otřesený, ale živý, jsem se doplazil za svými krásnými spolucestujícími.
Vzhledem k času odletu pravidelné linky London-San Francisco, nám leželo u nohou minimálně celé londýnské dopoledne. Zvážíme-li stěží očekávanou realitu - auzro s rozpáleným slunečním kotoučem, stěží může někoho překvapit naše snaha dostat se z letiště. První cesta však narazila na absenci koleček, zkrátka tunelem pod runwayí se pěšky nedalo a ani já se o to nehodlal pokoušet. Druhý pokus uskutečněný prostřednictvím červené autobusové linky (bezplatná) se vydařil. Poprvé v životě jsem si to drandil double-deckerem a usmíval se všude okolo. Cesta nebyla zvlášť dlouhá, přeci jenom nám přišlo rozumné minimalizovat pravděpodobnost odletu letadla bez našich maličkostí :-) Téměř čtyřhodinovou procházku v těsné blízkosti letiště lze považovat za malou sondu do života místních lidí a zároveň za lekci geocachingu, kterou nám zdarma poskytla Andrejka. S malou pomocí autobusu tam a zpět za námi zůstalo 13,5km stop. Prolezli jsme městským venkovem, parky a viděli spoustu pozoruhodného. Asi nejvíce mě překvapila vřelost lidí, kteří nám na každém kroku (kecám, byl to spíš asi tak každý šestnáctý krok) podávali pomocnou ruku a obětavě se vyptávali turistů z východu, zda nezabloudili, popř. zda nepotřebují poradit, nasměrovat a tak. Skoro stejně neuvěřitelná mi přišla sorta taxikářů, zvláštní to stav, rozházený ve všech obcích okolo letiště, pucující své automobily a stejně tak i sebe, skoro jako nějaká sekta či mafie, nicméně proč ne.
Čas návratu na letiště se brzy vyplnil a my začali poněkud pospíchat. Díky tomu jsem se nedostal na správný terminál a vlastně ani na jedno ze tří, čtyř vyhlédnutých míst, které jsme vytipoval jakožto dvoutýdenní úkryt mého švýcarského nože, který měl výlet do Států zapovězený :-) Nicméně, nebudeme si nic nalhávat, hledat na golfovém hřišti zakopaný nůž, byť v sáčku, by po čtrnácti dnech nebylo zcela jednoduché a podobně tak v případě jeho zanechání v rozpáraných křeslech (po návratu ze Států tam stejně již žádná nebyla :-)). Nacpat ho do kovových laviček za plastovou záslepku mohlo skončit podobně neslavně. Spára mezi oknem a zdí byla příliš viditelným místem nehledě na kamery, kterým jistě neušlo mé podezřelé chování. A tak vlastně mohu jen litovat, že jsem nenechal nožík pod koflíkem na třetím terminálu. Nu a cože jsem s ním nakonec udělal? Terminál č. 5 jaksi nenabízel žádné vhodné místo, kde bych ho mohl ukrýt, takže jsem v lehké zoufalosti, rozuměj předzvěsti ztráty věci, na které mi vlastně vůbec nezáleží :-) vyšel na příjezdovou cestu k terminálu, kde parkovalo několik taxíků a postávalo pár desítek kuřáků, před jejichž zraky jsem položil zabalený švýcarák na asi 2,5m vysoký bilboard a zkroušeně odešel. Můj smutek pramenil především z chyby, té vlastní, zkrátka takové, kterou vážně nesnáším :-)
Zanedlouho jsme se ocitli tváří tvář (tedy přes sklo) našemu kovovému a vlastně také karbonovému leteckému dobrodinci, který byl ochoten přepravit prostořekou trojku přes oceán. Ano, pohled na Aibus A380-800 je omamný, na jednu stranu jde o neuvěřitelný kolos a na tu druhou jsem tajně doufal, že bude ještě o mamutí nebo aspoň sloní chlup větší :-)
Netrvalo dlouho a už se naše pozadí vrtěla v, na poměry rozložitých, sedačkách kdesi nad křídlem. To "nad křídlem" je podstatné, díky tomu jsme totiž neviděli okénkem vůbec nic, tedy s výjimkou zmiňovaného křídla :-) Neva, palubní entertainment systém nám jako omluvu nabízel slušnou kompenzaci v podobě hromady filmů, které právě běžely v českých kinech.
Zajímavé odkazy:
Zdolaná vzdálenost:
Vzhledem k času odletu pravidelné linky London-San Francisco, nám leželo u nohou minimálně celé londýnské dopoledne. Zvážíme-li stěží očekávanou realitu - auzro s rozpáleným slunečním kotoučem, stěží může někoho překvapit naše snaha dostat se z letiště. První cesta však narazila na absenci koleček, zkrátka tunelem pod runwayí se pěšky nedalo a ani já se o to nehodlal pokoušet. Druhý pokus uskutečněný prostřednictvím červené autobusové linky (bezplatná) se vydařil. Poprvé v životě jsem si to drandil double-deckerem a usmíval se všude okolo. Cesta nebyla zvlášť dlouhá, přeci jenom nám přišlo rozumné minimalizovat pravděpodobnost odletu letadla bez našich maličkostí :-) Téměř čtyřhodinovou procházku v těsné blízkosti letiště lze považovat za malou sondu do života místních lidí a zároveň za lekci geocachingu, kterou nám zdarma poskytla Andrejka. S malou pomocí autobusu tam a zpět za námi zůstalo 13,5km stop. Prolezli jsme městským venkovem, parky a viděli spoustu pozoruhodného. Asi nejvíce mě překvapila vřelost lidí, kteří nám na každém kroku (kecám, byl to spíš asi tak každý šestnáctý krok) podávali pomocnou ruku a obětavě se vyptávali turistů z východu, zda nezabloudili, popř. zda nepotřebují poradit, nasměrovat a tak. Skoro stejně neuvěřitelná mi přišla sorta taxikářů, zvláštní to stav, rozházený ve všech obcích okolo letiště, pucující své automobily a stejně tak i sebe, skoro jako nějaká sekta či mafie, nicméně proč ne.
Čas návratu na letiště se brzy vyplnil a my začali poněkud pospíchat. Díky tomu jsem se nedostal na správný terminál a vlastně ani na jedno ze tří, čtyř vyhlédnutých míst, které jsme vytipoval jakožto dvoutýdenní úkryt mého švýcarského nože, který měl výlet do Států zapovězený :-) Nicméně, nebudeme si nic nalhávat, hledat na golfovém hřišti zakopaný nůž, byť v sáčku, by po čtrnácti dnech nebylo zcela jednoduché a podobně tak v případě jeho zanechání v rozpáraných křeslech (po návratu ze Států tam stejně již žádná nebyla :-)). Nacpat ho do kovových laviček za plastovou záslepku mohlo skončit podobně neslavně. Spára mezi oknem a zdí byla příliš viditelným místem nehledě na kamery, kterým jistě neušlo mé podezřelé chování. A tak vlastně mohu jen litovat, že jsem nenechal nožík pod koflíkem na třetím terminálu. Nu a cože jsem s ním nakonec udělal? Terminál č. 5 jaksi nenabízel žádné vhodné místo, kde bych ho mohl ukrýt, takže jsem v lehké zoufalosti, rozuměj předzvěsti ztráty věci, na které mi vlastně vůbec nezáleží :-) vyšel na příjezdovou cestu k terminálu, kde parkovalo několik taxíků a postávalo pár desítek kuřáků, před jejichž zraky jsem položil zabalený švýcarák na asi 2,5m vysoký bilboard a zkroušeně odešel. Můj smutek pramenil především z chyby, té vlastní, zkrátka takové, kterou vážně nesnáším :-)
Zanedlouho jsme se ocitli tváří tvář (tedy přes sklo) našemu kovovému a vlastně také karbonovému leteckému dobrodinci, který byl ochoten přepravit prostořekou trojku přes oceán. Ano, pohled na Aibus A380-800 je omamný, na jednu stranu jde o neuvěřitelný kolos a na tu druhou jsem tajně doufal, že bude ještě o mamutí nebo aspoň sloní chlup větší :-)
Netrvalo dlouho a už se naše pozadí vrtěla v, na poměry rozložitých, sedačkách kdesi nad křídlem. To "nad křídlem" je podstatné, díky tomu jsme totiž neviděli okénkem vůbec nic, tedy s výjimkou zmiňovaného křídla :-) Neva, palubní entertainment systém nám jako omluvu nabízel slušnou kompenzaci v podobě hromady filmů, které právě běžely v českých kinech.
Zajímavé odkazy:
- http://www.heathrow.com/
- https://en.wikipedia.org/wiki/Airbus_A380
- https://en.wikipedia.org/wiki/Double-decker_bus
- https://en.wikipedia.org/wiki/Swiss_Army_knife
Místo spánku:
- N/A (letadlo)
Zdolaná vzdálenost:
- celkem, 13,5km
- vycházka okolo letiště London Heathrow, 13,5km
Komentáře
Okomentovat