Den 10 (28.4.2016), Death Valley a Sierra Nevada

Po ranní hygieně se vracím zpět do auta a celý rozlámaný usedám za volant. Ze necelou hodinu zakoušíme ranní pouštní chlad, když vystupujeme na parkovišti Zabriskie Point. Přestože jsem na toto místo došel jen díky Antonionimu, tak musím říct, že ve mě zanechalo hlubokou vzpomínku, první výhled na Údolí smrti, první informace o těžbě Boraxu... Bez kontextu by mi přišel pohled z ani ne 200mnm nečekaně povedený, ale nejde o kouzla...


Protože nás čeká Badwater Basin, nejnižší bod Severní Ameriky s nadmořskou výškou -86mnm :-) Začíná se vysvětlovat ten výhled, že. O tomto místě, vysychajícím solném jezeru, bychom si opět mohli povídat hodně dlouho, tedy za předpokladu, že bych o něm věděl aspoň tolik, co encyklopedie. Neudělám to, spíše nechám zakřičet Andrejku, která se nám postarala o úžasné echo, budete-li tu dostatečně brzy, bez lidí, zkuste si to. Po jejím doznění se naopak ponořte do ticha, které mi učarovalo. Nevídané, resp. neslýchané (a to také zní divně, mluvím-li o tichu :-)). Asi podobně jako vidět mě klečet na zemi a lízat ji :-) No co, musel jsem vyzkoušet hypersalinitu na vlastní kůži, resp. jazyk :-)


Ale nemyslete si, že jde o mrtvou zemi a ne nemám na mysli Badwater snail (Assiminea infirma), jako spíše obrovského dravce, který si nedaleko nás sušil letky a nebo vyhublého kojota, kterého nerozhodila ani blízká blízkost našeho vozu, BTW skvělé mimikry.


Asi o deset kilometrů zpět jsme se rozhodli poškádlit na pouštní šotolině auto (modlil jsem se, abychom tu neprořízly gumy), to když jsme zahnuli k Natural Brdige Canyonu. Zdolání Natural Bridge Trailu nám ještě nečinilo zvlášť velké problémy, poněvadž slunce vysoko nad obzor zvlášť nespěchalo, takže nám tu a tam ponechalo stinný úsek. Pouštní trek až na kamenný vodopád mě dostal, nečekaně povedené!


Ostýchavá cesta autem zpět na silnici a hned zase ze silnice, je čas na golfovou školu. Devil's Golf Course lze považovat za ideální green... Green? Spíše splín. Na takto rozoraném poli tvořeném krystaly Halitu (co že je to za minerál? přeci sůl kamenná) by to šlo vážně těžko, no spíše nešlo, a proto také ten název...


Golden Canyon Trail byl o poznání těžší než dosavadní procházky. Mohlo za to slunce, které přeci jenom vyšplhalo na nebeskou klenbu a tak se Údolí smrti snažilo dostát své pověsti. Procházka luxusním "řečištěm" končila pod příhodně pojmenovaným vrcholem, Red Cathedral. Bomba, ale únavná bomba, voda z těla začala unikat všemi póry v množstvím větším než velkém, ne překvapivě je doporučován minimálně jeden gallon (4,5l) na osobu a den za předpokladu, že se nechystáte na trek, který je doporučován jen časně z rána :-)


Harmony Borax Works lze považovat za muzeum v přírodě. Zbytky "fabriky" na zpracování Boraxu vás provedou historií tohoto místa z přiblíží vám poněkud drsný job. K vidění je i původní neskutečně zachovalý povoz 20 Mule Team Borax, jednoduše paráda!


Mesquite Flat Dunes, první skutečné pouštní písečné duny v životě... No ne že bych je snědl, ale vyzkoušel jsem si v nich pohyb naboso. A ne že bych neskončil s pouštním pískem úplně všude, ale vůbec mi to nevadilo, ba právě naopak. Zjištění, že se nedá stát na místě, poněvadž bych si spálil i tu hroší kůži na chodidlech mě překvapilo. Aneb při zastávce jsem se musel zahrabat snad dvacet centimetrů pod povrch, aby se to dalo vydržet. Luxus!


Darwin Falls in Death Valley National Park jsme bohužel minuly, ale neva, do cesty se nám připletl Father Crowley Vista Point slibující krásné vyhlídky, no nevím, moc mě to nevzalo. Po rozlučce s otcem Crowleyem přišla na řadu o chvíli později i rozlučka s Death Valley National Park a přestože jsme měli mířit na jih, vydali jsme se na sever.


Sierra Nevada Mountains

Cože nás zlákalo vydat se opačným směrem? Mount Whitney! Nepočítáme-li Aljašku, jde o nejvyšší vrchol Severní Ameriky (4.418mnm). Vážně jsem na něj dostal zálusk, nicméně by to nebylo zrovna bezpečné, vezmeme-li v potaz nulové zkušenosti se zdoláváním takto vysokých hor a chybějící vybavení...


Ale to nám nemohlo zabránit aspoň se přiblížit na 10mil od vrcholu a pak pod jeho majestátností zažít lekci matematiky - Mobius Arch. Stejnojmenný trek Mobius Arch Trail nás provedl mezi roztodivnými skalami a krásně kvetoucími kaktusy, aby nám přinesl zmíněné poučení o Möbiově pásce. Pískovcové skalní útvary mi učarovaly, vážně skvělé. No a i auto si to užilo na pár kilometrech písečných cest, skoro jsem začal uvažovat nad tím, že náš výběr nebyl až zas tak nejlepší :-)


Naakumulovaná únava zavelela: "K hotelu!" A tak měla Janička dost práce, prachem cest se dostat zpět do civilizace - Lone Pine a navrch další dálniční přesun 130mil do Tehachapi. V 19h jsme vytekli z auta rovnou do hotelového bazénu a whirpoolu. Zlatý Marriott! Odpočinek vystřídala chvíle plánování nadcházejících dní a pak hurá do hajan.

Zajímavé odkazy:

Zdolaná vzdálenost:
  • celkem, 11,5km
    • Zabriskie Point Trail, 0,7km
    • Bad Water, 1,9km
    • Natural Bridge Trail, 2,5km
    • Golden Canyon Trail, 5,3km
    • Mobius Arch Trail, 1,1km

Komentáře